(pravdivý příběh)

Bylo parné léto, myslím, že rok 2005. V té době jsem byl na brigádě na farmě, kam jsem jezdil již několik let na prodloužené vysokoškolské prázdniny pracovat. Jezdil jsem s kombajnem – odborně sklízecí mlátičkou, chcete-li. Ten rok jsem jel na výpomoc se sklizní na jižní Moravu, kde začínají žně mnohem dříve. Bylo mi 22 let, přesto jsem měl už jednu sezónu na kombajnu za sebou. Malá farma, na které jsem pracoval, měla k dispozici jeden poměrně zánovní kombajn německé výroby s klimatizací a podobnými vymoženostmi. V rámci rychlé návratnosti nemalé investice do tohoto stroje bylo snahou využít jej při sezónní práci na maximum. Jezdil jsem tedy v druhé polovině července na „jihu“ u jednoho soukromého zemědělce, se kterým jsem se znal již z loňského roku. Byl jsem u něj na výpomoci sám a  tak mi sehnal ubytování v administrativní budově, která byla součástí areálu skladů zemědělských komodit. Tam se také všechno odehrálo.

Práce byla od brzkého rána vždy až do noci – pokud nezačalo pršet. Ráno proběhla údržba stroje a jakmile opadla rosa - hurá do polí. S večerní rosou se teprve končilo se sklizní. První večer jsem byl po celém dni značně unaven. V celém areálu byl pouze hlídač, který se líně zvednul od televize a pustil mě přes bránu. Ukázal mi směr a dal klíče od budovy asi 300 metrů vzdálené směrem doprostřed areálu. Budova byla z velké části opuštěná, možná z dob pádu komunismu. Na chodbách bylo ticho. Sociální zařízení bylo koncipováno pro tehdejší početné osazenstvo. Vše působilo dost skličujícím dojmem a byl cítit specifický zápach, který se těžko popisuje.

Můj pokoj byl nahoře ve třetím patře, přímo pod střechou. Naštěstí jsem pro únavu ani nepustil uzdu svojí fantazii, která přímo prahla po vykonstruování nějakého hororového scénáře. Jedna věc mi však silně pokazila dojem z touhy po odpočinku. Bylo to strašné horko jež způsobilo celodenní slunce opírající se do jižně orientovaného okna a do plechové střechy. Se samozřejmostí jsem zhasnul a otevřel okno. Hned poté, co jsem ulehnul mě však vylekal podivný zvuk. Jakoby něco velkého přistálo na polštáři kousek od mé hlavy. Zavřel jsem tedy okno a šel rozsvítit (tento postup kvůli komárům). Na polštáři lezl poměrně rychle velký černý brouk. Říkal jsem si, že se sem asi nějak zatoulal z okenní spáry, ve které mohl mít dobrý úkryt již delší dobu. Horší však bylo, když jsem na zemi zpozoroval další dva bratříčky. Nicméně jsem je sebral, zhasnul, otevřel okno, opatrně vyhodil a šel si lehnout. Už na mě padala dřímota, kterou přerušilo nepříjemné lechtání na krku. Trochu vylekán jsem rukou přimáčknul další broukovité stvoření k vlastnímu krku. Tohle mě už trochu rozhodilo, protože hmyz zrovna moc „nemusím“. Opakoval jsem tedy stejný postup jako před chvílí. Rozhodl jsem se, že zkusím nechat zavřené okno. Bylo mi však takové horko, že bych neusnul do rána. Znovu jsem otevřel a ulehl v naději, že to byl jen takový sled událostí, které mě mají vytočit. Však to znáte také. Snažil jsem se usnout, když jsem uslyšel, jak chvílemi něco jemně ťuká na okno. Nedalo mi to, zvednul jsem se a rozsvítil. Na podlaze se prohánělo rovnou několik černých brouků stejného druhu. Pomalu mi začalo docházet, že se mohli přemnožit v nějakém nedalekém skladišti hnojiv či jiných surovin. Opět jsem všechny poctivě posbíral, vyhodil a ulehl. Doufal jsem, že po vyvětrání místnosti invaze ustane. Když se situace ještě asi dvakrát opakovala, byl jsem opravdu zničen.

  Chtěl jsem na tuto situaci rezignovat a pokusit se všechno zaspat. Ovšem nešlo to, dostal jsem se do jakéhosi polospánku, když mě náhle probudil velice nepříjemný podivný šustivý až bzučivý zvuk. Už jsem měl všeho opravdu dost, začínalo to pro mě být „psycho“. Stoupnul jsem si a šel jsem rozsvítit. Po rozsvícení jsem se vyděsil tak, jak ještě snad nikdy, polil mě studený pot a zježily se mi všechny vlasy na hlavě. V místnosti přímo u mé postele stála postava, která byla složena z odporného létajícího hmyzu všemožných druhů. Hleděla na mě. Rychle jsem se snažil probudit v domnění že se mi něco zdá. Ale nebylo to tak, byl jsem naprosto při smyslech. Okamžitě jsem si vzpomněl na svědectví jednoho Božího muže, kterého chodili navštěvovat v noci duchovní bytosti (démoni) a postávali u jeho postele. On však ani nevstával, vždy je v autoritě jména Ježíš poslal pryč a spal dál, nic mu nemohli udělat. V tu chvíli jsem ze sebe vyhrknul: „Ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného vypadni z této místnosti“. Postava se postupně rozplynula a v místnosti zůstalo několik můr, much a komárů. Věděl jsem, že tohle byl útok od ďábla, otevřel jsem se mu svým strachem. Věděl jsem, že jméno Ježíš mě ochrání od jakéhokoliv útoku, proto jsem o ničem nepřemýšlel a šel jsem rovnou spát. Ihned jsem usnul a spal v klidu až do rána. Po vyslovení jména Ježíš se v místnosti úžasně „vyčistil vzduch“ a spalo se nádherně.

Tuto zkušenost jsem napsal z toho důvodu, že se setkávám s mnoha lidmi, kteří se podobným způsobem setkali s duchovním světem. Ať to bylo v opojení drog, alkoholu, strachu, deprese či při různých meditačních cvičeních. Duchovní svět je naprosto reálný a lze do něho vstoupit mnoha nelegálními způsoby. Na spoustu lidí, kteří měli podobnou zkušenost s duchovním světem, mohla mít tato skutečnost dosti zničující účinky. Někteří se možná dnes nachází v různých léčebnách apod. Ale to důležité, co chci říct je, že jediný Ježíš Kristus je nejvyšší autoritou v duchovním světě. On jediný porazil ďábla a všechny mocnosti pekla a slavil nad nimi vítězství. Člověk je v této oblasti dokonale chráněn pouze pokud je znovuzrozen a používá autoritu, která je ve jménu Ježíš.